V mládí párkrát jo, ale většinou to bylo na nehořlavém povrchu - např. při přespání na zříceninách, tam nebyla šance, že by něco chytlo. Ohýnek večer, uhasili jsme, prohrabali, ráno odešli od naprosto studeného.
Jednou, když jsem chodila se stavebním inženýrem (pořádným hňupem), přes mé protesty v létě v poledne, když byly výstrahy na nebezpečí požáru, rozdělal oheň na Javořině v lese. Přestože to uhasil, nespala jsem týden a furt jsem koukala z okna a na zprávy, jestli tam nehoří.
Když jsem kouřila, zapalovala jsem si cigáro na nějakém odpočivadle a típala o kámen, vajgle jsem nosila ve speciální krabičce z lesa pryč.
Teď jsme před pár lety dělali táborák s děckama u přehrady, když jsme tam stanovali. Bylo to na hlíně a asi metr od vody, využili jsme tamní bezpečné ohniště. Na výletech tu potřebu nemám, proč se tím zbytečně zdržovat, sváču mám z domu a opéct si můžu po návratu. Ani by mi to nenapadlo.