Máme přenosný gril už nás jednou stopla lesní stráž. Viděli, že máme zabezpečení tak v pohodě. Dřív jsme s ním i jezdili na kole a využívali ty veřejné ohniště hlavně z důvodu sednuti si k tomu. Jednou jsme vyzkoušeli takový ten jednorázový gril v podobě tácku no nic moc. Teď se na grilování dostaneme jednou ročně jezdíme k potoku na stejné místo. Vždy je čím hasit. PS gril je v podstatě takový hrnec. Kdy je dole v tom hrnci to ohniště na dřevěné uhlí. Uhlí buď spotřebujeme všechno nebo teda pár kousků zbyde. Vysypeme vždy do kaluže a ještě rozbijeme na prach. Pokud není kaluž přírodní tak vždy vozime kanystr vody. U toho potoku je voda vždy využití tedy možné. Nikdy nedojedeme bez toho aby jsme se přesvědčili, že ty uhlíky jsou vychladnute. Vždy bezpečně víme, že opravdu nic nezazehnou. Co se týče špekáčků tak nějak mi nechutnají ani ty super drahé. Maso je maso.