Musím se všem pochlubit
Na jaře odešla naše kočíčí lady do kočičího nebe.
Oscilovali jsme mezi "okamžitě pořídíme další" a "už nikdy žadnou další kočičku"
No a předevčírem na twitru mladý pár zveřejnil prosbu o umístění koťátka, kterému umřel páníček. Že jedou pryč a jestli nenajdou náhradní rodinu, bude muset koťátko do útulku.

A jak jsem taková na rychlé akce, koťátko z Brna jelo s náhradní rodinou do Hradce, kde přestoupilo ke mně...

A už máme opět kompletní sadu 3+1.

KOtě je solidní, nervy vám uklidní... Kdo tohle vymyslel???

Cestou domů jsem přibrzdila na veterině. Potvrdili, že to je kočička, bez viditelných nemocí, s velmi silným hlasem, plícemi a osobností.

Od příjezdu domů neúnavně zkoumá, vzorně chodí na píseček, sežere co může, a kocouři jen z uctivé vzdálenosti pozorují, co se to děje. Když usnula, ten nejodvážnější si ji přišel očuchat, dokonce jí olízl ouško.

Tak jsem se vam všem pochlubila, a jdu dál umírat na vedro.