Já byla na pracáku měsíců 9, ale podpora jen 6 (bo odstupné). Nestyděla jsem se, neboť za 28 let nepřerušované práce (když nepočítám mateřskou a rodičák) jsem státu odvedla dost. Volno jsem využila k cestování, zvelebování sebe i svého okolí, ke čtení knih, které jsem měla odložené již dlouho, a hlavně taky k hledání práce, která by odpovídala mé kvalifikaci (navzdory kecům v novinách a na netu, že práce je všude a nejsou lidi - chtějí tím říct - nejsou otroci, co budou dělat za minimálku a od nevidím do nevidím).
Nakonec jsem si našla tu jakoukoli práci, zjistila, že opravdu všude sedí kindermanagement a pořádná práce jde do kopru, vydržela tam měsíc a týden, pak práce jiná, ale ne v mé kvalifikaci. Tam se mi líbilo, směny denní noční vyhovovaly, hlavně volno ve všedních dnech, mnoho různých situací k řešení a hlavně práce s lidmi, což mě nabíjí. No a ve chvíli, kdy je člověk spokojen, přijde nabídka do oboru, takže má kvalifikace a peníze jinde...kývla jsem a teď si nejsem jistá, zda jsem udělala dobře...
jinak má práce byla vždy duševní, takže nápor na psychiku, ale fyzicky nula nula nic (když pominu ten měsíc u české pošty, práce by byla fajn, kdyby nebyla tak špatně nastavená, tak by mě bavila - vozit lidem psaní a prachy