Rodiče měli zlatého retrívra Baryna. On ho dotáhl brácha, byl u jednoho známého, a ten známý měl střelenou manželku. Měla doma asi 6 psů a tohoto dvouletého držela v malinkém kotci ve vrstvě výkalů. Brácha psa politoval a známý mu psa prostě vnutil. Brácha sdílel s rodiči zahradu, postupně přešla veškerá péče na rodiče a během těch let k němu přilnuli, tatínek je veterinář, tak Barynkovi léčil epilepsii, artrózu, chodili spolu stařeckým krokem na procházky. A na podzim už Barynek velmi trpěl a nakonec ho museli utratit. A moji vždycky racionální rodiče mu udělali v zahradě hrobeček, tam kytky, svíčku a věneček...