" na film furt dokola, to není můj styl."

Já jsem opakovanému sledování filmů také nikdy nepropadla.
Chápu asi, co má Libik na mysli, americký muzikál musel působit na socialistickou mládež jako zjevení, umím si asi představit tu atmosféru a umím si představit, že si to chodili užívat dokola.
Mě takhle žádný film nezastihl.
Pár filmů v životě mě zaujalo natolik, že si je i po letech pamatuji, ale stačí mi mít je v hlavě, nemusím je sledovat opakovaně.
Jediný případ, kdy jsem měla silné nutkání vidět film znovu, byl kdysi dávno Pianista, kterého jsem si půjčila v půjčovně VHS kazet. Večer jsem ho zhlédla, celou noc byla v šoku a ráno, než jsem šla kazetu vrátit, pustila jsem si ji rychle ještě jednou. To byl jeden z nejsilnějších filmových zážitků.