Přesně tak jsem přišla k dětem. Trochu nedomyšleně. Ale protože toho nikterak nelituju, bylo to asi dobře. Když se nad tím zamyslím dodatečně, bylo to trochu nerozvážný až ujetý. Ale děti jsou. Byly a jsou fajn. Zamilovanost, vztah a mnoho hezkých let bylo taky. Takže to je taky fajn. Často se rozhoduju spontánně a intuitivně. I když o něčem dlouze přemýšlím ze všech stran, nakonec mě něco nakopne a rozhodnu se raz dva. Třeba i tuším, že to není úplně správně, ale ono to nakonec vlastně správně je. Nemůžu říct, že bych udělala nějakou životní chybu, něčeho litovala. Racionálně třeba jo, fakticky ne.

Takže s doktorkou souhlasím, i když nevím zda je to tak správně a zda to takto doporučovat.

Děti jsem měla přesně v té fázi vztahu, kdy jsem byla ještě zamilovaná, i když už jsem znala partnerovi slabé až špatné stránky.