Myslela jsme to tak, že část žen zatouží po dítěti, ale nemusí si být jistá, že už je fakt zamilovaná. Nemluvím o situacích, kdy by si jednadvacetiletí holka strááášně přála miminko, ale o tom, když třicetiletá ženská, samostatná, vyrovnaná, schopna finančně zaopatřit sebe i dítě, má čekat "na toho pravého".
Už se odtabuizovává fakt, že mateřství není automatické a jsou mamičky co jednoduše dítě špatně snášejí(aniž by byly asociální), ale pořád se jede konstrukt té jedinečné lásky k panu božskému..
Já v v těch velkých "láskách forever" vidím jistý druh mentální nesamostatnosti.
Znám blízkost, vůli a schopnost pomáhat, dobrý sex, ale zamilovanost
To je nějaká kravina, ne..