nám je 46, kluci už napůl z domu, i ten nejmladší na SŠ, takže jsme začali SPOLU hledat, jak to zvládat. Oba máme problém s tím, že jsou kluci daleko, takže vymýšlíme, jak za nimi budeme jezdit, co budeme my dělat mezi tím. Těšíme se na chození s hůlkama i odpoledne nebo večer po práci, když nebude potřeba ani vařit ani nebudeme mít chuť být s nima doma, dokud tu ještě jsou s náma, to už nebudou, tak budeme chodit víc ven, takto nás to drží doma
chceme si koupit elektrokola, to láká hlavně muže, já jsem
pořídila stírací mapu republiky a jemu se to líbí - budeme jezdit na výlety

dali jsme se do hubnutí, aby se nám líp hýbalo a líp cestovalo a turistikovalo

u nás je těch změn ale i víc, v širší rodině, takže je to u nás fakt hledání novýho smyslu života, zároveň se snahou změnit práci (u muže, časem, zatím při současné práci chce jen začít)

období nespokojenosti a uvrčenosti u mýho muže souviselo s jeho nespokojeností se sebou, s jeho vzhledem, postavou, obavy o zdraví do budoucna, takže jsem si vypozorovala, co je ten nejvtší problém a opatrně jsem ho tím směrem strkala, až jednou prohlásil, že on nemá čas si najít doktora, tak jsem mu ho našl, domluvila, a on tam šel a začal se změnou

horší jak s malým děckem, nesmí se nutit, ale musí na to přijít sám a já na to musím být připravená
ale funguje nám to tak :)