Přidat odpověď
libiku, to mi asi přijde jako moc zkratkovité vyjádření, ale každopádně on tvrdí, že se cítí líp - nějak, jak bych to řekla, míň rozkouskovanej? Není to úplně přiléhavý výraz, ale lepší mě nenapadá.
Za mě na něm viditelná změna je. Je trochu míň neklidnej (a že on je hodně :) ) a lépe snáší moje špičkování :) Jakože teda naše vzájemné vtipkování je hodně za hranou toho, co bych si jinak mohla k většině lidí dovolit (a je to tak po naší jasné vzájemné domluvě, přímo po mě chtěl už kdysi před lety, abych se vůbec nekrotila, že "nechce moje věčný ohledy ohledy a ať si ohledy strčim kamsi" :D) Ale, bez ohledu na domluvu, stejně jsem pořád do určitý míry opatrná, protože je to moje přirozenost, a i tak se stane překvapivě často, že ho pěkně rozhodím, protože má hodně citlivejch míst tam, kde bych to nečekala. A teda tohle se po tom pobytu ve tmě změnilo z mého pohledu citelně. Fakt viditelně ubylo míst, kde jsem ho drobným žďuchnutím úplně rozhodila. Vlastně bych teď měla problém ho nějak výrazněji neomaleným vtipkováním rozvrkočit :) Pokud tedy nepočítám opravdu bolavé věci, které má za sebou, ale to samozřejmě je úplně jiná kapitola, ve vážných věcech jsme k sobě ohleduplní vždycky a zkoušet, jestli to pobyt ve tmě nějak změnil, rozhodně bez iniciativy z jeho strany nehodlám.
P.S.: A prej velký pozitivum pobytu tam bylo, že se úžasně a dokonale dosyta vyspal, jako léta ne :D
Předchozí