Tak se mi stalo, že jsem, ve svém věku asi pro ostudu, byla sama sebou nachytána při předsudcích. Nevím už ani proč, ale měla jsem vždycky pocit (ano, pocit , asi na základě nějakých obrázků), že polské moře je bouřlivé, temné a pobřeží divoké, nepřívětivé a chudé. Manžel, který má polskou maminku a roky tam jezdil a věděl, mne z toho omylu vyvedl až někdy před šesti lety, kdy jsme tam poprvé jeli (na motorce a na okružní jízdu, nejen k moři) a já se nestačila divit. Takže teď mi dluží dalších cca 17 dovolených za to utajování (prý si myslel, že chceme jezdit na jih a dušuje se, že i to hnusné polské moře zažil, ale já ne, já ho viděla jen ve stavu dokonalosti).
Leč jsem nepoučitelná a stalo se mi to zas. Polsko už mne nedostane, tam očekávám samé krásné zážitky . Ale, snad díky (vinou) seriálu Vyprávěj, jsem si představovala Rujánu a německé pobřeží vůbec jako... no, ani to nechci psát. A když jsme ji letos křižovali na kole, v kombinaci s úzkokolejkou, tak jsem zase jen... koukala .
Taky jste byly někdy takto "překvapené"?