Ano, udržuju, velmi.
Je pro mě strašně těžký se s někým sblížit, trvá mi to hrozně dlouho (a ne každý je ochoten na mé opatrné přibližování se v řádu měsíců až let čekat ), stojí mě to i hodně úsilí, přibližování se k lidem je pro mě jedna z nejnamáhavějších činností.
Ale zase z druhé strany, když už se povede, tak jsem velice stálá a ty, se kterýma jsem se sblížila, si opravdu velmi pevně udržuju.
Sice to neznamená nějaký extra častý osobní kontakt, mám i s blízkými většinou doost dlouhé intervaly a není to osobní vůči nikomu z nich, prostě moje potřeba setkávání se je silně podprůměrná :) Ale i bez osobního kontaktu ti lidé, kteří patří do mých "vnitřních slupek", jsou pro mě velice důležití a můžou si být jistí mou loajalitou, podporou v problémech - a společnými výpravami na kameny

Těch nejbližších přátel, které považuju za lidi blízké na úrovni, řekněme, sourozence bez příbuznosti, mám kolem deseti, a postupně to přechází v další "vrstvy" mírně vzdálenějších kamarádů a další vrstvy...až po známé. Lidí, které bych označila za kamarády, mám kolem 50 - 70.

A nijak se to nevylučuje s mou vysokou potřebou samoty - většinu věcí vlastně nejraději podnikám sama :) Ale i když jsem sama, tak ty lidi, kteří tam se mnou nejsou, mám moc ráda :) A zároveň jsem si i bez jejich přítomnosti vědoma toho, že oni mají rádi mě. Nepovažuju společné aktivity a větší podíl společně tráveného času za nezbytný znak hlubšího přátelství. Jsem si prostě s lidmi velmi blízká, jen to musí bejt často na dištanc