Mluvené polštině nerozumím ani slovo, jsem úplně ztracená. Ale když je to na papíře, tak vydržím i knížku.

Když jsem ale byla pár dní pracovně v Těšíně, tak jsem zírala, jak docela normální lidi běžně přecházeli z češtiny do polštiny a do němčiny. A kolikrát vlastně ani nevěděli, jestli jsou Češi, Poláci nebo Němci (teda říkali Prazjáci), někteří tvrdili, že jsou "Naši" a mluví "po našimu".

Někteří Češi (po chvíli váhání) se tam naučili česky třeba až ve 12 letech, protože doma na ně mluvili polsky a šli do polské školy (polská prý byla lepší), tak polština byla priorita.