Dari, jenže v našich končinách, kde se teprve ustaluje jakési právní prostředí a strukturuje společnost (však diskuse o tom, jak je každá kadeřnice střední třída, se tu 1x do měsíce protočí) to není tak, že by domu majitel byl někdo, kdo se napřed vzdělal v Oxfordu, pak makal od nevidím do nevidím a nakonec si , finančně zajištěn, koupil domek.

Majitelé domů jsou nezřídka lidé, kteří si tímto způsobem už za režimu pořídili jakés takés bydlení. Ve městech jde o lidi, kteří nepracovali ve výrobním sektoru a netýkaly se jich tímpádem závodní byty a státní byty pro ně byly dostupné v pěkné čekací lhůtě 15 let.
Tak se skupovaly různé polorozpadlé řadovky v periferních čtvrtích, kam rozumný člověk po setmění nevlez. Často se noví majitelé upínali k naději, že jejich dům bude vyvlastněn a dostanou 2 plus 1 na sídlišti, byly to ruiny bez koupelen, bez topení, někde i se suchým weckem. Tyto domy se cihla po cihle za nesmírného úsilí opravily tak, aby to drželo (žádné sofistikované zteplování) a i tak jsou zatíženy hypotékami na rekonstrukce. Žijí v nich lidé s průměrným nebo podprůměrným příjmem a dneska je jim kolem šedesáti let a víc.

Co ti mají udělat?