U vody jsem se nikdy nestyděla. Dokonce mě ani nenapadalo, že bych se měla stydět nebo že se snad u vody někdo stydí. U vody jsou přece všichni polonahý, malý, velký, tlustý, tenký, mladý, starý. Ale je fakt, že jsem vyrůstala mezi důchodcema, babička mě s nimi brala na zájezdy, na chatu, k vodě, k moři. Takže mi nedokonalý, starý a tlustý těla přijdou úplně přirozený a ráda se na ně dívám. Třeba u vody. A koupat se v přírodních vodách mi přijde přirozený zrovna tak.
Já se modlim, ať lidi zůstanou nestejný, nedokonalý a různorodý tak, jak je Stvořitel stvořil. Protože když vidím ty Instáčový, fitkový a plastikový lidi, tak se mi chce brečet i plakat.
K nahým ňadrům bych řekla, že teď je to s nima tak akorát. Kdo chce, tak je obnaží, kdo nechce, nechá tak. Já je párkrát taky obnažila, ale bylo mi trochu žinantní, když jsem v tom byla sama a široko daleko nikdo bez. Taky mi bylo trapný s holýma prsama někam chodit, takže jen do vody, ale od vody dál jsem se přioděla. A taky to možná bylo trapný mýmu synovi, protože měl matku s nahýma ňadrama. Ale jen ať si zvyká, jsem si tenkrát řekla.