Mně se zdá, že se v dnešní době praček, sušiček, myček a robotických vysavačů to domácí pomáhání trochu přeceňuje. Když si to ženská udělá sama, je to raz dva hotový. Jednou týdně vyluxovat, utřít prach, vyprat v pračce, vyhodit při cestě koš není nic strašnýho. S nádobím ať puberťáci pomůžou, ale jinak bych je chudáky nevychovávala a ani jim nedokazovala, jaký jsou rodiče chudáci, když si doma těch pár věcí museji udělat sami. V pubertě je všechno strašnej opruz, zejména když to požadují rodiče, je z toho doma akorát dusno a protažený obličeje. Z puberťáka bych využila jen jeho fyzickou sílu, klidně v bílejch hadrech, a počkala bych až se odpubertí. Moje děti byly na intru, nic jsem po nich nechtěla, jen aby dobře zvládaly školu, vydělaly si nějakou korunu, byly samostatné a zodpovědné a koš jsem si vynesla sama. Občas jsem dostala výchovný záchvat a přemýšlela, s čím by mi měly pomáhat a pak jsem je nechala na pokoji v pokoji. A jací jsou z nich sociálně smýšlející, pomáhající a zodpovědní lidé.
Zakladatelka se zbytečně užírá a ještě víc zbytečně je zklamaná ze svýho vlastního dítěte v pubertě.