Janinko, já to vnímám tak, že to, že spolu budou tvořit domácnost si domluví muž a žena. Oni vědí, do čeho jdou a dělají to dobrovolně. Děti si pořídí taky ze svého vlastního zájmu, ale ty se rozhodnout nemohou, kde chtějí žít. Někde se dítě narodí do rodiny zemědělců a celý život ho čeká jen dřina, jinde je to se stříbrnou lžičkou v ústech.
Děti budou mít jednou svoji vlastní domácnost, za kterou ponesou odpovědnost.
Muže tedy vnímám jako podílníka v domácnosti, můj muž ale rozhodně není líný, takže tohle máme v pohodě.

Děti neprudím, rozhodně nemyjí okna. Mají své vlastní patro a koupelnu, tam je to jejich boj. Přízemí si řešíme my s mužem. Jak jsem psala dřív, samy se postupně rozhodly pro vlastní vaření (ano špinavý sporák si umyjí) a každý má vlastní koš na špinavé prádlo, pračku a sušičku zapnout umí. Svůj pokoj si udržuje každý sám, někdo více a někdo méně úspěšně.

Občas pomáhají venku, podle domluvy.

Tak si teď říkám, jakou mají s námi pohodu. Pro mě je cennější, když se mnou jde nějaké dítě na společnou aktivitu, než aby doma mylo okna. Třeba můj líný puberťák se mnou v sobotu běžel závod, věděl, že se mi tam nechce samotné a kámošky nemohly. A dnes mi do lesa dovezl pití, když mi došlo, trošku jsem to podcenila, zavolala jsem, vzal kolo a jel za mnou 8 km. Tak jsem za takové věci ráda víc, než kdyby doma vytíral.