Přidat odpověď
Já si teda doma všechny vychovala tak, že si uklízí po sobě. Tzn., že se nikde nic neválí, není podělanej záchod, nic na lince, žádný nádobí, zbytky, věci, boty apod. Takže neuklízím po někom. To bych byla za služku. Uklízím jen po zvířatech, ta jsou na úklid tupá. Ale zvířata jsou hlavně můj výmysl, tak ať si" ho vypiju".
S dětma jsme bydleli v bytě, takže nebyl dům a zahrada, domácích prací fakt moc nebylo, takže jsem nikoho pravidelně nezapojovala, všechno bylo hotovo raz dva. Ale mě dom.práce nevadí od té doby co mám svou domácnost. Nejsem uklízecí maniak, prostě jednou týdně uklidím a vyperu. Nejčastěji se vaří - to mě baví a myje nádobí bez myčky, tak to se někdo zapojoval.
Teď s mužem bydlíme samy dva v domě se zahradou. Nemáme žádný puberťáky ani sluhy, takže si všechno kupodivu děláme my. Takže já meju okna, sporáky i zrcadla, peru, vařím, uklízím, makám na zahradě, starám se o zvířata. Muž myje nádobí, stará se o část zahrady a dělá takové ty "chlapské" věci. Zvládáme to a baví nás to.
Pokud má někdo tři čtyři děti, barák, zahradu, zvířata, tak chápu, že zapojení je potřeba. Ale jinak je to hlavně v hlavě, děti mají na "šúrování" času dost, budou šúrovat dalších padesát let, tak ať si svých sladkých osmnáct užijou.
Naši mě taky občas vyprudili s nějakým luxováním či pletím, ale jsem ráda, že to nepřeháněli - byli jsme tři puberťáci, barák, zahrada a zvířata a nevim, kdo to všechno vlastně dělal. Asi SAMO a SETO.
Předchozí