kat a jak to má tvé dítě třeba s dochvilností? nemyslím školní docházku, ale především sraz s kamarádkou, s tebou, obecně? chodí na čas? a co prokrastinace?
to jsem totiž celá já v dětství, já fakt věřila, že to udělám, když jsem to slibovala, chápala jsem, že je nutné to udělat, rozuměla jsem, co se po mně chce, ale nějak jsem to pak nedokázala zařadit "včas" do programu, vždyť je ještě spousta času a jen co dočtu tu kapitolu, tak se do toho pustím - no dočetla jsem knížku a ejhle, ta práce mi z paměti nějak vypadla což teda na výtky nepřiznáš, že jo a tak jen odkýveš, že to vedeš v patrnosti a "fakt to nestačí zítra?" a zítra když ti to připomenou, máš pocit, že tě pořád někdo buzeruje, nejsi přece pitomá, vždyť víš, žes to slíbila... ("už jsem řekl, že tu chodbu vymaluju, nemusíš mi to každý půlrok připomínat" )
jediné, co fungovalo, byla péče o sestru - ta se připomínala sama