Jen v mládí jsem chtěla být "spravedlivá".
Můj muž (v době seznámení vydělávající násobně víc, než já) mě naučil, že zve = platí. Hanba by hlavně jeho fackovala, kdyby za sebe nechal (byť jen částečně) platit ženu. Jo, na první oběd jsem vlastně pozvala já jeho (udělal pro mě něco pracovně a nechtěl za to zaplatit, tak jsem mu nabídla, že bych ho aspoň na oběd mohla pozvat, takže to jsem se s ním chvíli v té restauraci dohadovala, že to bylo pozvání z mé strany, tak bych měla platit
. Samozřejmě to naprosto rezolutně odmítl (to placení z mé strany, ne to pozvání na oběd)).
Dneska už mě ani vzdáleně nenapadne, že bych za sebe (nedej bože za oba) měla platit, ať mě zve jakýkoli muž kamkoli, a to rozhodně nejde o žádná rande - ať už jsou to pracovní obědy, přátelská setkání či cokoli jiného. Ale je fakt, že s muži, které by oběd pro dva finančně položil, nikam nechodím. Takže nechám muže být gentleman, což je jistě těší víc, než jakási "spravedlnost".
U spolubydlení, to fakt nevím. žila jsem takto vlastně jen se svým prvním a to jsme teda dávali peníze všechny na hromadu, protože jako studenti jsme jich měli fakt málo... Byli jsme rádi, když to vyšlo na nájem, jídlo a skromný studentský život. Já jsem určitě platila víc, protože jsem na rozdíl od něj měla větší fixní příjem + jsem chodila na víc brigád. Ale on si nesyslil nic bokem, prostě měl míň... (S mým současným jsme spolu reálně začali žít až v době mého vysokého těhotenství, čili zcela logicky po mě nikdy žádné peníze na domácnost nechtěl, naopak krom toho, že vše platil, mi ještě dával "na nákupy").
Ale můj současný muž mě naučil mít se ráda, čili v popisovaném případě bych očekávala, že bydlení bude platit celé chlap. Já bych to zřejmě kompenzovala prací v domácnosti, nějakými nákupy a tak. Nebo teda stylem on nájem, já energie nebo něco takového, podle toho, kolik by co bylo. Jako je určitě rozdíl, jestli já vydělám 20 a on 40 a za bydlení dáváme 15 (já 5 - on 10), nebo jestli já vydělám 50 a on 100 a za bydlení dáváme 25... (on 15, já 10 třeba). Jsem ráda, že tyto finanční rozpaky spojené se začátky vztahu fakt už nemusím řešit a doufám, že už nikdy nebudu... Ale určitě si myslím, že před sestěhováním se je čas na otevřený finanční rozhovor a nebude-li to ke spokojenosti obou, je asi lepší se vůbec nesestěhovávat...