Omluva může být fajn i po několika letech, ale ve vztazích je to tenký led. Ten dotyčný se fakt může leknout, že po něm ještě po letech teskníš a že ho chceš zpátky. Nebo mu nemusí být příjemné, že ho nějaká bejvalka po tolika letech vyhledala. Počítej s tím, že ti může dát najevo, co jako chceš, co pohledáváš v jeho životě nyní, protože jsi pro něj třeba vůbec nebyla osudovou ženou, ale jen jednou z mnoha, na kterou už téměř zapomněl.
V tom souhlasím s Pražandou, že ta omluva může nakonec vyznít docela směšně. Může to teda být i divné setkání, že si třeba bude myslet, že tolik let jsi nedokázala jít dál.
Vidím rozdíl v tom - zda jde po letech o omluvu kvůli zrušení zásnub, svatby nebo po náročném rozvodu - tam lze mluvit o důležitém, osudovém vztahu a omluva po letech může být prospěšná. Ale omluva po letech, když nešlo o zásadní vztah a ten člověk pak měl třeba dalších pět vztahů?