Zběžně jsem diskusi přečetla, možná něco přehlédla, chápu, že je ti smutno. Přijde mi, že dost tu rodinu táhneš, držíš při sobě, makáš na všem dobrém, dáváš chlapovi volnost, takovou manželku by chtěl každej

Já taková neumim být, já jsem doma ten prudič, co chce čas sám pro sebe, chodit po Alpách, lézt po skalách. Nějaká procházka by mě fakt nezaujala, plácám se dost s dětma a potřebuju rozruch. Na kolo bych s mužem ale nešla, jeho taky nebaví na mě čekat a já nesnášim, když mi na křižovatce ujede a já nevím, kudy dál.

A zkoušeli jste to nějak nakombinovat - třeba ty elektrokolo, on klasické? Nebo všichni v Alpách - on adrenalin, ty pohodička, večer společný?

Teda nevím, kolik je dětem, štvalo by mě, že je s nimi málo.

U nás třeba muž fakt hodně pracuje a ostatní věci neřeší, a když chci rodinnou dovolenou, musím udělat nedůstojnou scénu, ale on je pak zpětně rád. Jo a tohle máme každoročně, vydupávání společného času. Ale on už je takovej, a já jsem to nenechala dojít moc daleko, aby se naše koleje rozpojily. Dokonce mi párkrát daroval společný víkend včetně toho, že zařídil hlídání od babiček. (Ale pak má kix zase jinde - že třeba nebude pomáhat s tím a oním, když prej doma skoro není ) Prostě je to furt nějaký vyjednávání, ale stojí mi to za to.