Val, vařím, když se mi chce a co zrovna chci, je to zábava a pudovost a uklidnění, že žiju a trávím a živím a mám dostatek. A tak i úklid, hodí mě to do nějakého basalu jinak děsně virtuální a prekombinovane existence. Ale propána, jsou na to stroje a služby, vařit nebo uklízet nemusí nikdo a posuzovat tyhle dovednosti mi přijde asi tak jako hodnotit, jestli někdo hovoří italsky nebo skáče přes gumu. No koho to baví, ten jo, a co jako? A úplně chápu, že tě to vytáčí, taky si maloměšťácké komentáře různých matek roku pamatuju léta. To když jsem nepripravila do zoo svacinku S nikým takovým se nestýkám. Jsme v jednadvacátého století, proboha, kdo chce, jede na výlet a nají se v Mekači