"když přišla ze školy domů, hned si zopakovala úplně všechno, co jsme se ten den ve škole učili a odpoledne se znovu našprtala všecko na příští den. Taky měla, narozdíl ode mne, pořád samé jedničky, i celý gympl, i celou výšku a promovala s červeným diplomem"

Z toho mám úplně husí kůži. To je fungování robota, ne život mladého člověka.
Zajímalo by mě, jestli tihle lidé jsou pak v životě šťastní, spokojení, naplnění.
Chápu zápal pro nějaký obor, hluboký zájem, chápu i ambici dostat se na prestižní univerzitu, když člověk sleduje nějaký svůj sen.
Ale šprtání jen tak z principu kvůli jedničkám, to je mému přístupu k životu zcela vzdálené.