Abigail, nojo, puberta
Mně se osvědčilo zůstávat naprosto v klidu, mluvit tlumeně, nesměla jsem vůbec pohnout hlasem vzhůru, aby puberťák okamžitě nestartoval "Proč na me křičíš?!" (nikdy nekřičím). Jen opatrně nabídnout radu, odůvodnit, nenaléhat, zdlouhavě do dítěte "nehustit". A spoléhat, že se to v hlavě nějak usadí a až rodič zmizí z dohledu, dítě si to promyslí a třeba i radu využije.
Ale mně se to píše, když už to mám úspěšně za sebou.
Chápu, že s tvrdšími hlavami to může být na zbláznění.
Ale oni se holt perou sami se sebou a ještě když přijde takováto komplikace, mají o závaží navíc (a rodič také).