No já zažila jednu opravdovou a velkou křivdu. Já to tak cítím a ten druhý vubec ne.
Tomu je to u pr.ele.
Takže jsem se musela dopracovat k tomu, aby mi to taky bylo tamtéž.. zatím nejsem úplně v cíli ale na dobré cestě.
Krivda je jen o nasem vlastním pocitu. Takže myslet na to že ten člověk je buď křivák a nestojí za to se s ním vůbec zabyvat, nebo to vubec tak nemyslel, tam pomůže komunikace.
Pestovat si nějaké křivdy dlouhodobě je spíš o vlastní nepohode nez o tom druhém člověku..
Pokud je nutné se potkavat s křivákem tak odstřihnout emočně a nic nečekat. Případně to nejhorší.