Baví mě houby hledat, fotit, sbírat, zpracovávat i jíst :) A sbírám nejen hřibovité, ale i různé "prašivky", manžel to ovšem moc nemusí, tak se na něho snažím brát ohled a prašivky nejprašivkovatější neberu. A on si zas postupně zvyká, některé holubinky, nebo třeba lakovky ametystové už akceptoval :)

Letos jich sbíráme víc než jindy, a většinu jsem jich nasušila. Ryzce jsem zavařila v octě, to prostě musí bejt, pochoutka:) Zásobíme se, protože, co naplat, houby jsou "maso našich lesů" a jsou vlastně jediný neživočišný (i když to je samozřejmě složitá otázka taxonomická, že - kdyby existovala říše živočichové - jakože neexistuje - tak by houby patřily do ní, jsou živočichům velice blízké) zdroj vitamínu B12, a taky solidní zdroj umami chuti. Takže je to příprava na případný omezený rozpočet na vaření.

Letos ani nejsou červivé, mám pocit, že jak houby nerostly celé léto, tak snad bedlobytkovití mezitím chcípli hlady

Jo, a teda vždycky mě v lese pobaví myšlenka, že velkému podzemnímu houbovému organismu oškubávám rozmnožovací orgány