Vzpomněla jsem si, jak jsme chodili celý den po Bratislavě a pak přejeli tím katamaránem do Vídně.
Ubytovali se a zjistili, že máme hlad, tak jsme zase vylezli ven, naznali že večeře v tom hotelu je vysoko nad naší ochotou zaplatit takovou cenu a unavení táhli večerně noční Vídní ve snaze najít obchod nebo stánek a sehnat cokoli k jídlu.
A ráno jsme vypadli z hotelu, aniž nám došlo, že je neděle a že žádný normální obchod otevřený nenajdeme a byli vděční za nějakou cukrárnu, kde nám prodali aspoň (strašlivě drahou) flašku s vodou. Mně řešení těchto věcí fakt moc nebaví.