"smrdí i maminky, miminka, psíčci, paní v přechodu, kuchaři, tramvajáci, letci, lékařky, učitelky,i ti ajťáci nám páchnou, každý sám za sebe.

Akorát, že tato společnost má výcvik na "čuchání" kuřáků.

Jste jak labradoři, fakt"

Taky jsem kdysi jako kuřačka nechápala, jak může matka cítit, že jsem si cestou domů prakticky ve vichřici jednu zapálila. Ale je to tak, cítit to je, z pusy, vlasů, oblečení, kůže. Není to urážka, ale konstatování faktu.

A kouření je v Česku tolerované dost, ráda bych třeba v USA nebo Itálii viděla akci typu městská slavnost, jak se tam v nejhustším davu kouří, což se tady děje běžně.