Ale já nemyslela teď. Píšu o době kdy už jí to začalo vadit a viděla, že to sama nestíháš. Minimálně od doby, kdy tam bydlela s přítelem.
Něco ve stylu, mami ty uvař, já zatím kus uklidím (uklidíme). To to přece ještě nebylo tak hrozné, tam by úklid a odnesení tátových krámů do jeho pokoje vidět bylo. A taky by ji došlo, že to rozhodně není jen tvůj bordel. A štval by ji tím, třeba by se kvůli ní pak trochu snažil.
Chápu, že teď na tebe z toho padá beznaděj. Jak si dcera představuje, že to dokáže vyřešit jeden člověk?
U té kamarádky to bylo depresivní, já netušila do čeho jdu. Viděla jsem to až na vlastní oči.
Taky chápu, že se vyčerpá už tím, aby udržela místo na lince, postel, koupelnu a svůj psací stůl. Že se jí do toho nechce. Mám ji ráda a potřebovala pomoc, tak jsem pomohla. Akorát bych tam potřebovala být pár týdnů, ne pár dní.
Pokračuje po kouskách. Na to, co jsem vytřídila partnerovi, koupila stohovatelné kontejnery.
Sama hájí ten jídelní kout.
Dotřídila svou šatní skříň a pustila se do ložnice.
Má to na dlouho, protože to dělá po kouskách.