Kat, než Ropucha vysvětlila, že ve své dobrosrdečnosti vlastně plní místní potravinovou banku, nikoliv, že rozdává žebrákům to, co si tak myslí, že by těm násoskám mohlo chutnat, ačkoliv by to sama nikdy nepozřela, musela jsem souhlasit s Valkýrou.

Takhle to dává jiný smysl.

Pořád je teda zajímavý ten pocit hanby, když pokladní pípne paštiku, ale když o tom poctivě přemýšlím, asi to má každý k něčemu.

Já mám podobné pocity když kupuju levné krmení pro místní kočičí gang. Sama kočky nechovám, tak to není tak, že moje Micina má superprémiovku a té lůze z ulice musí stačit nějaké Friskies, ale vždycky se u té kasy snažím vyvinit