Lepím náhodně.
V naší rodině se menstruace nekomentovala, ale vědělo se, že patří k životu. Nakupovat se chodilo někdy s mamkou, někdy s taťkou. Když jen s taťkou, tak v pubertě bych určitě jen tak k nákupu nepřihodila balíček vložek. Prostě bych se před tátou styděla, i když nebylo za co. A rozhodně jsme nebyli prudérní rodina.
Na druhou stranu, táta měl hodně známostí, a ještě než se to začalo prodávat v Česku, přivezl mě i mamce obrovský pytel vložek s lepícím páskem a navrch s křidýlky. Bez toho, aniž by ho mamka instruovala, neb v té době byl kumšt sehnat pořádné vložky i normálně. 👍
Takže chápu, že i když to zní divně, z nějakého důvodu se může syn i manžel cítit nekomfortně jít poptávat na recepci bazénu růžové plavkové kalhotky s plameňáky. Není to podle mne výchovou, ale je to jejich vnitřní pocit. Na druhou stranu, u muže bych čekala, že si to jednoduše přeformuluje tak, aby mu to nevadilo - dcera tu zapomněla růžové plavky. Můžete se podívat? Tolik růžových plavek tam zase nebude.
Já bych třeba jako rodič při nákupu s dětmi nepřihodila jen tak mimochodem k rodinnému nákupu kondomy. Přestože na tom nic není, tak bych to považovala za intimní věc. Vložky by mi nevadily. Stejně jako bych si neměnila použité hygienické pomůcky před dětmi, a některým ženám to nevadí, že to je přirozené. Ale každého věc.
Tampony a vložky mám přímo na záchodě, v krabičkách s víčkem. Takže na první pohled není zřejmé, co to je, na druhou stranu se může kdokoliv podívat. V krabičkách je to proto, aby to esteticky ladilo. Papírové obaly nejsou repre a je tam i koš, aby se citlivější duše nemusely stydlivě ptát, kde máme v kuchyni koš, aby mohly vyhodit použitou hygienickou pomůcku. Tohle mě v pubertě taky dohánělo k šílenství, v našich rodinách jsme koš na wc neměli. A nemusel každý vědět, že menstruuji. To mi vadí na návštěvách dodnes.