Ja, ac je mi padesat dva, se porad konejsim s tim, ze posouvam hranici, od ktere je stari. V pětatřiceti bych řekla, že po padesátce. Dneska si rikam, do šedesáti snad dobry.

Nepripadam si jako jedna moje kamarádka, s kterou jsem byla tenhle tyden na kafi, ta měla tesne po dovolene v cizině a říkala jako fantasticky zážitek, ze videla krasneho cizince na krásném koni. Vzápětí smutne dodala, že by ji případný zájem z jeho strany uvedl do rozpaků, ze se cítí stará a údajně tzv. By nevěděla, co s nim delat.