Ano, jsem někdy líná, a to tou "druhou tváří lenosti", utajenou leností, jak to popisuje Kateřina Lachmanová ve své knížce dvojí tvář lenosti (kteroužto vřele doporučuju :) ), tj. "notoricky přetížený lenoch", u kterého se vnitřní lenost projevuje horečnou činností a dobrovolným tříštěním pozornosti.

Je pro mě těžké někdy odlišit, kdy přetíženost je daná objektivní nutností zvenčí a kdy je to moje vlastní forma úniku před něčím, čemu se pokouším vnitřně vyhnout, kdy si kvůli tomu tu přetíženost vytvořím a naložím sama. Ta knížka mi v tomhle teda ale strašně pomohla. Dokážu díky ní ty situace mnohem líp rozlišit. Jó, horší je, když už je rozliším, s tím taky něco udělat, a to už mi, knížka neknížka, zdaleka tak pěkně nejde