Já tu třeba píšu, jaký je ve srovnání s angreštinou matkou anděl, ale ona má občas takové excesy, že o některých jsem doteď nepromluvila.
Jednou jsem jí vytkla, že vzala naše alergické dítě bez našeho vědomí k jakési léčitelce (řekla mu, že jde o lékařku), která dítěti zamotala hlavu, prý vůbez není alergické na pyly a některé potraviny, ale trpí řadou jiných alergií a civilizačních neduhů, které je třeba draze z těla vyčistit...
Po téhle mojí, podle mámy neoprávněné, výtce (ona přece VÍ NEJLÉPE, co je pro nác všechny nejlepší a myslí to s námi dobře), se tak rozběsnila, že mi hrábla nehty do obličeje ve snaze mi ublížit. Na pěti místech v obličeji jsem byla podrápaná hluboko do krve. V práci a před kamarády jsem si vymýšlela historky, jak jsem k tomu přišla, protože jsem se styděla přiznat, že moje máma je něčeho takového schopna.
Jindy, v návalu okamžitých emocí a hněvu na moji osobu, přepsala nemovitosti po babičce na mého bratra, protože já si nic nezasloužím. Co na tom, že 4 roky předtím jsme si ji zasloužili oba stejně a celou dobu řešila, jak nás podělit co nejspravedlivěji. Provinila jsem se tehdy tím, že v začátku pandemie, kdy jsme byli všichni z nedostatku informací připodělaní strachy, jsme využili azyl u ní v baráku se zahradou asi déle, než jsme měli. Prostě nervově nedala přítomnost mě a našich tří divokých dětí v baráku, kde je už zvyklá být sama. Bohužel nám to sama nabídla a ani nenaznačila, že to nedává... Takhle bych mohla pokračovat dlouze, tohle jsou jen záležitosti z poslední doby, ty starší jsem už radši pozapomněla. Abych se z toho nezbláznila, tak to vytěsňuju a emocionálně se od ní odstřihávám. Stejně to dělá můj bratr. Jinak to nedáváme.