libik, já po pravdě nikoho s volnou výchovou ani neznám. jasně, sem tam zaznamenám nějaký exces, ale mnohem častěji, že někdo své dítě na veřejnosti seřve. A že je to to těžký je jasný, vybavuju si moment, jak nějaká mamka táhla do školky vztekající se dítě v ponožkách.
Jo, znám pár populistických tatínků, kteří jsou s dětmi tak málo, že jim všechno umožní, jít spát, až dítě někde odpadne, otravovat cizí hosty v restauraci a dokonce i můj muž si myslí, že kam přijdou naše děti, tam rozdávají radost (ehm ehm), ale zase vidím, že dnešní tatínkové se zapojují opravdu hodně do té péče.

I když moje máma si o mě určitě taky myslí, že jsou moje děti držené příliš navolno, protože doma nenosí bačkory, nenutím je nosit čepici, když se jdou jenom proběhnout do zahrady a smějí chodit spát o trochu později, než tehdy já (=smějí si číst v posteli).

Vlastně mám pocit, že mě máma začala podporovat až co mám víc vlastních dětí a občas mi pošle inzerát, abych se stala ředitelkou něčeho, což beru jako ocenění :) A občas mi nějaké dítě pochválí. Samozřejmě tak, aby to to dítě neslyšelo a nenastala jeho zkáza. S tátou to je bohužel složitější.