Moje máma taky asi měla nejraději nejmladšího bráchu, byl to benjamínek, modrooký roztomilý blonďáček. Bylo to její nej dítě a já to chápala. Ale jinak byla spravedlivá. No a tenhle brácha má od 35 let roztr.sklerózu a jeho život stojí za ...prd. Bydlí celoživotně s mámou, za sebou jedno rozpadlé manželství.
Máma taky napsala barák na mý dva bráchy, takže já budu dědit - nic. No a prostřední brácha všechny ošulil, barák upsal na podnikatelský a hypoteční dluhy a nic maji všichni. Přišli o barák a bydlení, bydleji v nájmech a jsou chudý.
Takže nějakýmu nadržování a preferování se jenom směju. Což jsem dělala vždycky, protože našim nevyčítám to, že mě vedli k samostatnosti a zodpovědnosti za svůj život i mé štěstí. Taky k lidskosti, empatii a vnímání života v jeho velkolepé rozmanitosti. (Nebo jak by asi řekla Fren - k blbosti a hlouposti ?)