že dostala poznámku, že má nepodepsaný domácí úkol, že jsme občas měnili plány z minuty na minutu, že jsme je vozili pozdě do škol, že byli často poslední ve školce, že když nebyl manžel doma tak svačinu chystali oni pro mne, že jsme je nenaučili hospodařit s penězi, protože náš systém "hospodaření" jim leze na nervy dodnes, že nikdy nevěděli, jestli nějaký kamarád je u nás na noc nebo na rok(my to taky nevěděli, ale ten rok byl pravděpodobnější)...to byly tak zhruba věci, který z nich v nějakém okamžiku vypadly, když jsme se o tom bavili, ale tvářili se, že nic z toho na nich nezanechalo újmu. Jen dcera má jako "výtku" to, že můj postoj k životu a moje "úspěchy" jí dlouho srážely sebevědomí, což mne mrzí, ale zpětně s tím nic nenadělám. Naopak to, že se nám povedlo zůstat spolu, že držím některé rodinné tradice, že jsme nijak neprudili s výchovou, že jsme podpořili jakýkoli jejich nápad (protože většinou byl mnohem reálnější než mnoho těch mých) a že dodneška to vnímají tak, že kdykoliv by se mohli vrátit domů, pokud by to bylo třeba, že s námi očividně rádi tráví volný čas mne utvrzuje v přesvědčení, že vnímají i pozitiva.