Už vyčítají. Dvojčata jsou na to expertky.

Kromě všeho zmíněného ještě třeba, že jsme neměli společné večeře (co já se jich zbytečně naprosila ), že máme kočky, že pro nejstarší uděláme cokoliv, že nejmladší má samé výhody, že se jich chceme co nejdřív zbavit (dostaly za maturitu 100 000 Kč, aby měly fóra do začátku dospělého života), že jim nedáváme dost peněz (měsíčně 10 000 Kč na život na koleji), ale třeba i trochu úsměvné, že jsem je nenaučila bobovat . Prostě cokoli. A někdy to dost bolí.

Nejstarší se prý všude chlubí, jaké má skvělé rodiče a opakovaně mi řekla, že měla super dětství. Mezi ní a dvojčaty je 1,5 roku, vyrůstaly spíš jako trojčata...

Nejmladší zatím není dospělá, ale vypadá to, že také nemá sklony k nějakým výčitkám.

Já svým rodičům nevyčítám nic. Asi mi k mé povaze nepřidalo, že jsem poměrně často slyšela, že mě neměli mít, protože jsou staří a nestihnou mě "dovychovat", ale myslím, že to spíš mamka vyčítala sobě. V dnešní době, kdy ve věku, kdy ona měla mě, je mnoho prvorodiček a bezdětných, co rodinu teprve plánují, je to nepředstavitelné. Na druhou stranu ale něco na tom bylo, o oba rodiče jsem přišla v poměrně mladém věku (nebylo mi ani 30 let) a holky, i když už byly na světě, si na ně nepamatují.