Ropucho, my měli u našich každý svůj pokoj, kolikrát jsem ani nevěděla, jestli je brácha doma, našim jsme tedy říkali, jestli přijdeme domů, nebo kdy přibližně, aby neměli strach, že se nám něco stalo, naši tenkrát neměli ani pevnou linku. Ale jinak jsme fungovali úplně bez problémů, naši nám nemluvili do toho kdy a kam chodíme a co děláme...takže impulsem pro odstěhování bylo až to, že jsme oba shodou okolností našli stálého partnera, který měl bydlení aspoň částečně pořešené po prarodičích.