U mámy muselo být vždycky po jejím, třeba jsem nechtěla, aby vyzvedavala dceru z družiny, protože už tam vyzvedavala a měla na starosti 2 děti od ségry.

Tak ji tam máma aspoň chodila tukat na okno do jídelny a mávat a říkat, že by si ji vyzvedla, ale maminka to nechce. Teprve když se dcera rozbrecela, byla spokojená a vítězně mi to volala do prace, že tam brečí, ale když jsem to zakázala.

Prostě, když nemohla ovládat mě, zkoušela to přes děti.