Ropucho, když můj BM vyhodil syna s jeho slečnou z jejich bytečku za účasti Policie (poslední hřebík do rakve vztahu syn - BM), nabídla jsem jim, že můžou zatím bydlet u mě v bytě, mám volný třetí pokoj. Soužití probíhalo ve velmi přátelském a poklidném tónu. Mně tedy poněkud vadilo, že skoro snacha restaurovala obrazy v kuchyni a celý jídelní stůl byl pokryt nutnými proprietami a barvami, takže se u něj nedalo jíst. Ale obrazy to byly nádherné a kde to měla dělat jinde, takže jsem byla zticha. Jinak jsme si žili každý po svém, občas někdo navařil víc jídla, tak jsme pojedli spolu, někdy si každý zalezl do svého vigvamu, někdy jsme si povídali až skoro do rána. Byl to fajn rok s ráda na něj vzpomínám.