"A sice se týkají dětí, ale potáhnou se s nimi celý život.
Máme několik dětí v péči babiček, z různých důvodů, máme děti v péči otce, zase jsou ty důvody různé, nezájem i úmrtí, těch je tam teda překvapivě moc, alkohol a drogy jsou tam samozřejmě taky, mizerný sociální a ekonomický podmínky jsou v celé oblasti, což vede k rozpadům rodin. Polovina dětí v každé třídě nežije s oběma svými rodiči"

Promiň, yuki, ale trochu jsem zastříhala ušima nad tím tvým "potáhne se to s nima celý život". Je to zátěž, špatně rozdané karty a náročný rozjezd života, ale nelámala bych nad nima hůl.

Žít jen s otcem není kdovíjaká tragédie, mít rozvedené rodiče taky ne. Mě se dostalo podpory až v dospělosti od různých lidí (družinářka, učitelka, první zaměstnavatelka nebo třeba maminka mého přítele) a dalo mi to hrozně moc. Byla jsem vděčná. Rozkoukáš se v tom, jak by to mělo být správně, i když nápodoba z rodiny byla negativní. Velkou roli hrají přátelství.

Dneska je úplně jiná dostupnost psychologické podpory, kurzů, četby...kdo chce, najde pomoc. NEMUSÍ SE S TĚMI DĚTMI NIC EXTRA TÁHNOUT JEJICH DOSPĚLÝM ŽIVOTEM.