Yuki, dovoluji se dopustit názoru, že práci s lidma (potažmo dětma) bez elementární naděje a víry dělat nejde.

Mmch, tím, cos napsala, fakt lámeš hůl nad dětma z azyláků, ústavů a dalších prostředí, kde je pomáháno. To si nezaslouží ani ty děti, které si to nezpůsobily, ani ty pomáhající profese, které se snaží.

Jasně, že to výchozí prostředí lidi stále ovlivňuje, ale nemusí jejich životem vysloveně mávat.