Máme chytrou předsíň, kde jdeš, všechno odložíš a v koupelně se umyješ. Ten můj prostě nakráčí až ke stolu a do okolí odhodí klíče, batoh, čepici... Prej se chce s námi nejprve přivítat. A já mu jak malýmu dítěti říkm: sundej si bundu, klíče dej tam a tam, atd... Děsný. A jsem za semetriku, že se s ním nechci vítat, nebo padat na zadek kvůli němu, nebo nevim.

Jednou jsem šla místo večeře běhat a bylo to velice příjemné. Muži to vadilo, že nejsme všichni pohromadě. Příště asi zase půjdu, až nebudu mít zánět dutin. O stres míň.