Přidat odpověď
Pawllo, já vím, že je každý aspík jiný, sama jsem to tu včera psala. A rovněž nijak nezpochybňuju, že kombinace autismus+MR nebo poruchy chování může být vražedná. Ale samotný AS neznamená nezvladatelné dítě, jen velmi náročné. Mám kolem sebe aspíků v součtu asi 15-20, teď už skoro všichni 11 let a starší, všechny rodiče nás to stálo neskutečnou šichtu, ale ty děti víceméně fungují, byť se specifiky a občasnými záseky. A je(!) to práce těch rodičů, ne že ne, protože pokud by tu šichtu dlouhé roky nedřeli, tak by ty děti byly "na zabití". Ano, může se stát, že dítě nereaguje (koneckonců u mladšího syna pořád nevím, jak pomoci, odmítá a je to hodně složité).
Do nikoho nekopu, naopak jsem se snažila dát najevo pochopení, že to člověk neustojí, zvlášť jako osamělý rodič, to si neumím představit. Ale zároveň jsem se už mnohokrát setkala s tím, že rodič používá papír jako generální pardon pro excesy a nijak (nebo jen velmi slabě) je neřeší. Ať už kvůli vlastnímu vyčerpání nebo že tomu už další energii věnovat nechce/nedokáže. Chápu vyhoření, chápu rezignaci, nikoho neshazuju, nekopu, sama mám k těmto stavům opakovaně velmi blízko i přes podporu části rodiny. Ale ta výchova a práce s dítětem jsou prostě klíčové pro jeho budoucnost.
V titulním případu bude asi kámen úrazu ta střídavka, zejména s přístupem "ty se do toho nemontuj, to řeším já", pokud to tak opravdu je a není to jen tatínkova výmluva.
Předchozí