Přidat odpověď
Valkýro, já byla nejedlik do svých cca 20 let, než jsem se seznámila s mým BM a než jsem zjistila, že jídlo je potěšení ( můj BM strašně rád jedl, ale byl štíhlý). Předtím jsem jídlu nevěnovala moc pozornosti, prostě jsem jedla, abych měla plný žaludek. Jediné, co jsem milovala, byla čokoláda, ale neměli jsme ji nějak moc často, byla drahá. V první třídě mě nutili jet do ozdravovny, udělala jsem šílenou scénu, že nikam nepojedu, ale ne kvůli jídlu, ale kvůli tomu, že bych musela jet někam na Slovensko, kde jsem nikoho neznala. O prázdninách mě vždy vykrmovala teta, ale spíš dobrým jídlem než sladkostmi, i když nám taky kupovala nanuka a po večeři jsme měli každý den čaj s mlékem a esíčka. Vlastně do 40 let jsem byla štíhlá, měla jsem 49 kg na 163 cm. Pak jsem začala brát AD a rychle jsem ztloustla. Zjistila jsem, že abych zhubla, musela bych jíst polovinu toho, co jim teď a měla bych hrozný hlad. Tak na to kašlu. Nepřejídám se, jim celkem zdravě, ale nehubnu. Respektive na jaře jsem zhubla 6 kg, ale nevím proč, nic jsem nezměnila. Teď už to půl roku držím. Přesto bych potřebovala ještě nejmíň 10 kg dolů, abych byla tak akorát, ani štíhlá, ani tlustá. Kromě hladovění nevím jak. Neumím si představit nejíst přílohy a pečivo, krmit se horami zeleniny a masa. Musím jíst od všeho něco a najíst se dosyta, jinak je mi špatně. Kdybych měla tlusté dítě a nebylo by to přemírou jídla, jako to měla Libik, taky nevím, co bych dělala. Mučit dítě hlady bych nedokázala.
Předchozí