Libiku, no, tak s kamarádkami se o posmrtném životě fakt nebavím, nikdo z nich to neuznává, s manželem doma taky ne, ani ten tomu nevěří...já jsem se o tom s ním taky nikdy nebavila, na televizi v tom věku syn vůbec nekoukal, přes den ji vůbec nemíváme zapnutou a jemu jsme pouštěli v tom věku akorát tak pohádky na DVD apod. Do školky chodil do speciální, kde většina dětí mluvila o dost hůř, než on, myslím že takovéhle hovory tam fakt nevedli...na hřiště chtěl chodit jenom když tam pokud možno nikdo nebyl...fakt by mě zajímalo, jak k tomu přišel...jako že se ptal, jestli on umře, my umřeme a kdy to bude apod., to vím, že řeší všechny děti, ale tohle mě docela překvapilo.