My máme vanu tak velkou, že do ní vlezeme oba a roky to bylo naše komunikační místo. Když jsem byla v zápřahu, tak mnohdy jediné. V minulém životě jsem byla zřejmě nějaký teplovodní živočich, když potřebuju vypnout válím se v teplé vodě nebo stojím pod horkou sprchou. Letos na jaře jako náplast na to, že bazén nakonec neklapl, manžel vymyslel, pod kterým se topí a může fungovat jako vířivka. Je to pro nás geniální řešení, pár polínek dřeva a v podstatě obden sedíme, koukáme na hvězdy nebo do tmy, posloucháme sovy, vysokou, rádio Beat nebo ticho a vykecáváme nebo si přemýšlíme každý sám. Dneska jsou venku 2 stupně a sud měl 45. Díky tomu už se doma většinou jen sprchujeme. Uvidíme, jestli sud udržíme při životě i v zimě, nesmí zamrznout trubky vířivky. Pro mne je sud něčím na úrovni sušičky, nežehlivých košil, lyžování v Alpách, rajčat z vlastní zahrádky nebo čtečky na dovolenou letadlem - jsou to zcela zbytné věci, ale život je díky nim mnohem příjemnější.