Ne, máš pravdu, to všude neplatí. Náš veterinář je skvělý klinik, rádi k němu chodíme. Jsou u něj strašné fronty a nemá bohužel otevřeno pořád, takže v nouzi musíme jinam.

Pak je tu ještě jeden, také dobrý, mnohem dražší (splácí holt techniku, kterou ale na rozdíl od jeho zaměstnanců nemá tendenci zneužívat), ale taky je dobrý klinik, má rozum a nenutí do vyšetření, i když by mohl.

Ale ti ostatní, ke kterým jsem tu v okolí zatím dorazila, předvedli víceméně to samé – vydírání typu "nemůžu nasadit XY, dokud neuděláme...", "jestli vám záleží na vašem zvířeti, tak..." a podobně.

Ukázalo se, že výsledkům biochoemie rozuměl jenom jeden, ale ten u toho předvedl takovou hereckou etudu, že to nechápu dodnes. Sice nasadil správně lék, ale vykládal, že ho dává na úplně něco jiného a na závěr mi s tragickým výrazem sdělil, že mé zvíře má jednoznačně nádor (špatně vyhodnotil určitý marker, možná teda dobře, podle nasazené léčby, ale v tom případě schválně kecal). Při placení se ukázalo, že šlo o to, dostat mě na další drahé vyšetření. Tak jsem mu, také s patřičně tragickým výrazem, řekla, že zvíře s takto fatální diagnózou a v tomto věku nebudu trápit a nechám ho dožít v klidu. (Samozřejmě mu nic není, potřebovalo jen ATB na zápal plic, který poslechem diagnostikovala už lidská lékařka, která následně viděla i RTG a výsledky biochemie. Veterinářům ta biochemie nikdy k ničemu nebyla, my jsme na jejím základě párkrát upravili zvířeti potravu – na nic z toho nás ale nikdy veterináři neupozornili.)

Zajímavé bylo, že ten den měli nádory všichni přítomní zvířecí pacienti, někteří již vyoperované a přišli jen na kontrolu (všechny vyoperované byly samozřejmě zhoubné, ale pak doktor to zvládl a žádné ze zvířat nemělo metastázy).